Dobrý den,
rád bych se zeptal na složitější problém. Mám syna (29) již deset let po skoku do vody na vozíku, je kvadruplegik. Těch problémů v oblasti močových cest a pohlavního orgánu celkově je moc. Navštěvujeme pravidelně urologickou ambulanci, ale nemám z toho dobrý pocit. Syn sedí ve vozíku, lékař u počítače, ani ho nijak nevyšetří. Syn už rezignoval a některé věci neříká. A proto se chci zeptat Vás.
1. Stěžuje si na bolest v šourku, ale přesně lokalizovat to kvůli porušení míše neumí. Někdy to popisuje jako řezavé nepříjemné pálení v prostoru mezi šourkem a řitním otvorem (nevím jak to nazvat). Synovi jednou provedli vyšetření v době, kdy si stěžoval, ale nic neviděli, od té doby Michal říká, že to bude od sezení ve vozíku a nechce s tím doktory "otravovat". Může mít pravdu? Nebo dělá chybu?
2. Slyšel jsem o samovyšetřování varlat u mužů. Já si to nikdy nedělal, za nás se o něčem takovém nemluvilo, nicméně nyní je možné o tom něco zaslechnout. Uvažuji o tom, že bych se v 62 letech samovyšetřování naučil kvůli soubě, ale hlavně kvůli synovi. Jako kvadruplegik si to sám neprovede. Vím, že to je stejná prevence jako u žen u prsou a lékaře to nenahradí, ale prý to může předejít komplikacím. Netrpí stydlivostí a mě to při hygieně jeho intimních oblastí už nezabije. Myslíte, že je to dobrý nápad? A kde se případně mohu naučit ono samovyšetřování? Můžete o tom říct něco bližšího?
3. Poruchy erekce po porušení míchy jsou známou věcí, ale jednou při posezení s otci podobně postižených mužů jsme sklouzli k trochu k této diskuzi. Přiznám se, že jsem se o tuto stránku u syna nikdy nezajímal. Pánové mi shodně tvrdili, že svým synům pomáhali tyto problémy řešit, respektive že jim umožnili masturbaci a když to nešlo, tok hledali způsob, jak by to jím mohlo. Nemohou třeba dosáhnout vyvrcholení, ale jsou spokojení, cítí se víc muži. Michal mluví o genitálu pohrdavě, prý na co to má, že to slouží už jen na infekce. Je pravdou, že jeden z těch kluků tu pomoc táty otevřeně přiznal a bral ji jako perfektní věc, dnes má ženskou a čekají dítě. Ten mladej říkal, že co ne nepoužívá, to ochabne a u vozíčkářů to platí dvojnásob. Přiznám se, že trpím trochu stydlivostí. Představa, že bych mu měl na něm "dopomoct" či mu ukázat na sobě, jak to zkusit jinak, jak mi tátové v podobný situace radí, mne uvádí do rozpaků. Jsem heterosexuál a nechci, aby mě syn považoval za úchyla s prominutím. Na druhou stranu mu chci pomoct, protože jeho vztahy s ženami po úrazu vždy skončí na disfunkci (krátkodobou erekci má pevnou). Byl jsem v rehabilitačním ústavu s ním na přednášce o sexuálním životě vozíčkářů, ve chvíli, kdy ukazovaly injekční metodu byl konec, syn se bloknul, a chemii, atd. říká, že nevezme. Co teď? Mám zkusit nejdřív rady těch otců? Nebo syna jen odkázat na prášky, injekce, pumpy, atd.? Je mi jasné, že druhá varianta znamená, že budu bez vnoučat. Někdy je s absolventem tří universitních oborů těžké pořízení.
4. Jeden z těch tátů mi též řekl, že tvar a velikost penisu,varlat a šourku obecně je dědičná záležitost. Je to pravda? Mám tedy rozdíl u syna a mne jako projev, že je něco v nepořádku. Do úrazu jsne "tam dole" byli opravdu stejní, nyní to už neplatí tak zcela, a věkem to nebude.
Omlouvám se za otevřenost, ale co bych pro syna neudělal. Dřív než sám natáhnu bačkory, jak se říká, chci mu pomoct, jak jen to půjde. První však musím vědět, co mám dělat, abych se mohl někam posunout, a tím i jeho. Jistě chápete, o co mi jde. Předem děkuji za odpovědi a přejí mnoho úspěchů ve Vaší činnosti.
rád bych se zeptal na složitější problém. Mám syna (29) již deset let po skoku do vody na vozíku, je kvadruplegik. Těch problémů v oblasti močových cest a pohlavního orgánu celkově je moc. Navštěvujeme pravidelně urologickou ambulanci, ale nemám z toho dobrý pocit. Syn sedí ve vozíku, lékař u počítače, ani ho nijak nevyšetří. Syn už rezignoval a některé věci neříká. A proto se chci zeptat Vás.
1. Stěžuje si na bolest v šourku, ale přesně lokalizovat to kvůli porušení míše neumí. Někdy to popisuje jako řezavé nepříjemné pálení v prostoru mezi šourkem a řitním otvorem (nevím jak to nazvat). Synovi jednou provedli vyšetření v době, kdy si stěžoval, ale nic neviděli, od té doby Michal říká, že to bude od sezení ve vozíku a nechce s tím doktory "otravovat". Může mít pravdu? Nebo dělá chybu?
2. Slyšel jsem o samovyšetřování varlat u mužů. Já si to nikdy nedělal, za nás se o něčem takovém nemluvilo, nicméně nyní je možné o tom něco zaslechnout. Uvažuji o tom, že bych se v 62 letech samovyšetřování naučil kvůli soubě, ale hlavně kvůli synovi. Jako kvadruplegik si to sám neprovede. Vím, že to je stejná prevence jako u žen u prsou a lékaře to nenahradí, ale prý to může předejít komplikacím. Netrpí stydlivostí a mě to při hygieně jeho intimních oblastí už nezabije. Myslíte, že je to dobrý nápad? A kde se případně mohu naučit ono samovyšetřování? Můžete o tom říct něco bližšího?
3. Poruchy erekce po porušení míchy jsou známou věcí, ale jednou při posezení s otci podobně postižených mužů jsme sklouzli k trochu k této diskuzi. Přiznám se, že jsem se o tuto stránku u syna nikdy nezajímal. Pánové mi shodně tvrdili, že svým synům pomáhali tyto problémy řešit, respektive že jim umožnili masturbaci a když to nešlo, tok hledali způsob, jak by to jím mohlo. Nemohou třeba dosáhnout vyvrcholení, ale jsou spokojení, cítí se víc muži. Michal mluví o genitálu pohrdavě, prý na co to má, že to slouží už jen na infekce. Je pravdou, že jeden z těch kluků tu pomoc táty otevřeně přiznal a bral ji jako perfektní věc, dnes má ženskou a čekají dítě. Ten mladej říkal, že co ne nepoužívá, to ochabne a u vozíčkářů to platí dvojnásob. Přiznám se, že trpím trochu stydlivostí. Představa, že bych mu měl na něm "dopomoct" či mu ukázat na sobě, jak to zkusit jinak, jak mi tátové v podobný situace radí, mne uvádí do rozpaků. Jsem heterosexuál a nechci, aby mě syn považoval za úchyla s prominutím. Na druhou stranu mu chci pomoct, protože jeho vztahy s ženami po úrazu vždy skončí na disfunkci (krátkodobou erekci má pevnou). Byl jsem v rehabilitačním ústavu s ním na přednášce o sexuálním životě vozíčkářů, ve chvíli, kdy ukazovaly injekční metodu byl konec, syn se bloknul, a chemii, atd. říká, že nevezme. Co teď? Mám zkusit nejdřív rady těch otců? Nebo syna jen odkázat na prášky, injekce, pumpy, atd.? Je mi jasné, že druhá varianta znamená, že budu bez vnoučat. Někdy je s absolventem tří universitních oborů těžké pořízení.
4. Jeden z těch tátů mi též řekl, že tvar a velikost penisu,varlat a šourku obecně je dědičná záležitost. Je to pravda? Mám tedy rozdíl u syna a mne jako projev, že je něco v nepořádku. Do úrazu jsne "tam dole" byli opravdu stejní, nyní to už neplatí tak zcela, a věkem to nebude.
Omlouvám se za otevřenost, ale co bych pro syna neudělal. Dřív než sám natáhnu bačkory, jak se říká, chci mu pomoct, jak jen to půjde. První však musím vědět, co mám dělat, abych se mohl někam posunout, a tím i jeho. Jistě chápete, o co mi jde. Předem děkuji za odpovědi a přejí mnoho úspěchů ve Vaší činnosti.
10.09.2009 11:38 | Mirek
